Dovolená v Beskydech III.

25. října 2013 v 7:19 |  Ze života
Třetí část naší úžasné dovolené.
Tady už není moc co dodávat. Těch 13 dní uteklo jako voda, počasí bylo pohádkové, výlety splnily naše očekávání. Nadělalo se spoustu fotek, které budu ještě dlouho procházet a čerpat z nich energii.
Navštívili jsme přehradu Karolínku, Velké Karlovice a dali si poslední mňamku v naší oblíbené Kolibě. Poslední večer jsme zakončili táborákem, opekly klobásy, dali si dobré pivko a pomalu se loučili s okolní přírodou. Tady na horách je totiž pohádková. To ticho a klid je až neuvěřitelné. Myslím, že nikomu z nás se nechtělo do Brna, do města plného ruchu, aut a šalin.
Jako poslední vzpomínku na valašsko vezeme domů frgále, které podělíme po známích, rodině no a samozdřejmně, že i pro nás ke kávě :-).



 

svatební

24. září 2013 v 16:12 |  Cardmaking
Kamarád mě požádal o přání k svatbě. Prý mám vždy pěkné a nechá to celé jen na mě. No a aby to neměl zas tak jednoduché, udělala jsem tři....ať si chlapec vybere :-)




To poslední byla moje premiéra s novou šablonou. Nechala jsem si ji nadělit k narozeninám.

Dovolená v Beskydech II.

24. září 2013 v 7:33 |  Ze života
Naše dovolená nebyla jen návštěva různých měst, ale hlavně příroda. Přidala se k nám super parta lidí a ono to pak jde vše líp a je větší sranda.
Jeden den byl nakupovací a tak jsme zůstali v Rožnově, přo té příležitosti jsme se vydali na Jurkovičovu rozhlednu. Další den byl hodně šlapací, šlo se na výlet na Ondřejník.



Poslední den, kdy s náma byli naši přátelé byl dost horký, ale ani to nám nebránilo k tomu abychom jeli společně do Štramberka. Procházka trůbou, nákup Štramberských uší, vyhlídka na širé okolí...no prostě pohodička.



No a jak to už bývá občas se vše nepovede. Naše auto prostě tak nějak klapalo, nebilo to ničím moc viditelným, ale nakonec se rozhodlo a jelo se do servisu. Nečekané výdaje, ale oprava proběhla docela rychle a mohlo se večer zajet ještě na Slovensko.
No a když už člověk jednou je tak daleko od domova a přesto kousek od jiné země šupky dupky, jeli jsme do Polska. Byl to záměr chtěli jsme navštívit Osvětim. K tomu nemám asi co dodat, padlo to na mě jen jsme tam přijeli, ale myslím si, že by toto místo měl vidět každý člověk...pokud to ustojí.


 


Dovolená v Beskydech

20. září 2013 v 8:13 |  SMASH
Hned na úvod musím říct, že jsem se v létě opravdu neflákala, ale tvorba mého letného deníku zabrala víc času než jsem si myslela. Nejsem ten typ co hrr nalepí foto, hrrr dopíše text a jde na další den, či akci. Mám ráda klid, pohodu a zdobení. Vlastně i chlebíčky na oslavu dělám strašně dlouho. Potřebuji mít pocit, že je vše na svém místě, nic nechybí a nebo naopak tam není něco navíc.
U Aktijky jsem si začátkem léta koupila takový lepší deník. Nadchlo mě na něm, že má tvrdé desky, po pěti stránkách je vždy černá kapsa a malý euro obal, rozdělený na půl - přesně velikost pohledu. No a mě bylo jasné, že jej nutně musím mít a bez deníku jsem nehodlala z obchodu odejít. Doma jsem jej hned rozdělala a polovinu stránek vydělala, abych měla prostor na zdobení a taky si z toho udělám druhý.
Přední stranu jsem nazdobila a těšila se na tvoření zápisků z dovči.


Protože do Beskyd již jezdíme několik let, mohla jsem si první stránky udělat v klidu doma.



Pak už jen stačilo nabalit si pár drobností sebou, opravdu jen pár.....máme sice auto prostorné, ale v kufru máme našeho domácího mazlíčka a tak jsem odkázána na střešní box, který není bezedný. Vzhledem k tomu, že jsme letos jeli na 13 dní místo 7 tak jsem musela vzít i více jiných věcí. Počasí totiž pod Soláněm je úplně jiné než kdekoliv v republice. Mě je tam zima, převážně máme škaredé počasí, prší, nebo je mlha a podobně. Dokonce jsem jednou zažili i 6. července sníh na Pustevnách.
A tak nehledě na předpověď počasí já balila teplejší oblečení. No a jak sami víte počasí letos v létě bylo opravdu teplé. Musím říct, že takové jsme zažili za těch 9 let co tam jezdíme jen jednou. Docela mě to zaskočilo, neměla jsem sebou krém na opalování, plavky a Kikča si nevzala ani žádné kraťase......prý na co stejně je tam nikdy nevytáhnu :-)

Tak to jsem trochu odbočila......vezla jsem sebou jak jinak razítka od Kety, nějakou tu barvičku, kousky barevných papírů, vlaječky a ozdoby. Dřevěná písmenka, lepidlo, nůžky, centropenku a washi pásku. Většinu věcí jsem dala do malé plastové krabičky od musli tyčinek.
Ještě doma jsem si zjistila, kde všude je DM drogérie abych si mohla vytisknout fotky :-)





Jednu drogérii jsem našla v Ostravě a tak při příležitosti výletu jsem si tam zašla a tiskla a tiskla a pak na chatě v klidu tvořila dál.


Taková perlička na závěr první části:
Jen tak jsi jdeme po parkovišti v Ostravě a hledáme, kde přesně ty Miniuni jsou. V tom vidím jak proti mě jede černé auto, říkám si "proč se na mě tak ženská tak dívá" a najednou to auto prudčeji zastavuje a ona ta žena z něj vystupuje, koukám a jde ke mě a usmívá se. Najednou mi to dochází, v té ženě poznávám Jíťu, která mě jednou přes email oslovila s žádostí na typ kam v Paříži. Viděly jsme se jen přes fotografie, nikdy ne na živo a i přesto jsme se poznaly. Byla to dobrá haluz, protože kdyby si to setkání člověk plánoval, tak to nedopadne.

Poslední Pařížská stránka

18. září 2013 v 8:20 |  Scrapbooking
Tak léto pomalu končí, teplota v bytě padla na krásných 23 stupňů a člověk zas může vesele tvořit.
Nebo aspoň já to tak cítím. V létě jsem tvořila deník z dovolené, výletů a různých akcí a nebyl pořádně čas sednout si k tvorbě stránky.
Resty v podmínkových akcí na sc.cz rostou jak houby po dešti a tak jsem sedla k pc a koukala, které foto z Paříže ještě chci mít na stránkách ve velkém albu. Vyhrály to fotky tři ze stejného místa, ale s náma ženskýma tak jak jsme to tehdy cítily.
Byla to rychlo procházka královským palácem, ale když jsem tam uviděla ty "čudlíky" věděla jsem předem, že z fotek, které uděláme, bude jednou něco pěkného. A tak honem šup na jeden z nich a fotit a fotit.
Tak a toto je výsledek mé práce:


Vzala jsem si čtvrtku od echo park v tmavém odstínu, chtěla jsem si hrát s gesem a barvama. No nakonec jsem si to prubla na nečisto na černý papír a s výsledkem jsem nebyla moc spokojená. Tak to celé šlo stranou a já začala od začátku.

Vyloupal jsem si nepotřebná písmenka a použila typ z papero amo jak je vlastně zužitkovat. Já jsem je před nalepením jen postříkala barvičkama a nechala uschnout. Nalepila jsem je do oblouku v jedné řadě a koukala na stránku co s tím dál :-)


No neodolala jsem a opět nepoučena svým prvním nezdarem, jsem opět sáhla po barvách a přemýšlela jak stránku projasnit či zvýraznit. Vzala jsem štětec a bílou akrylku a začala dělat cákance, předem jsem věděla, že prostřední foto bude v červeném rámečku a tak šup ještě červenou barvu a hurá do toho.


A protože jsem chtěla touto stránkou splnit nějakou podmínku, sáhla jsem po "katalogovém oušku" a přemýšlela jak dál.
Zaplnila jsem horní rožek:


Přilepila krajní foto s doplňky:


A hrála si až jsem byla max spokojená :-)




Tak co, jak na vás moje stránka působí?

Rovnátka

13. července 2013 v 12:08 |  Ze života
Po dvou letech 17.6.2011 - 18.6.2013, kdy byly rovnátka součástí moji cácorky se s nima Kikča rozloučila. Na jejich památku jsem vytvořila tuto stránku. Trochu byl problém najít vhodné foto, kdy se Kiki usmívá, rovnátka ji nijak nevadila, jen je nechtěla moc ukazovat.
Ale přeci jen se zadařilo a tak má stránku do svého alba.


Moje první mini album

13. července 2013 v 12:03 |  Mini album paříž
Malý formát stránek není nic pro mě....aspoň jsem si to tak ještě před měsícem myslela. Když jsem se vrátila z Paříže a viděla tu hromadu fotek, které jsem nafotila (cca 920) rozhodla jsem se, že prubnu malé album, kde zachytím ty nej okamžiky a věci, které jsem chtěla v Paříži vidět. Je to album 15x15 a vejde si mi pohodlně do kabelky a kamarádi či rodina si jej prohlédnou raději než těch zredukovaných 750kusů fotografií.
Nikdy bych nevěřila, že i tak malý formát dá člověku zabrat. S konečným dílem jsem spokojená a těším se, až k němu přidám další stránečky.
Tady je ochutnávka těch pro mě nej fotek:









Děkuji za trpělivost, přeci jen mi to trvalo déle než jsem myslela a doufám, že vás moje foto nadchne a jednou se do Paříže rozjedete také. Stojí to za to !!!!!!

Přání

23. června 2013 v 15:11 |  Cardmaking
Je neděle, tepla ustupují a já po obědě, kdy doma je klid a ostatní členové rodiny odpočívají, se pouštím do relaxu v podobě tvorby přání.
Na první přání jsem použila peří z washi pásky, které jsme viděla na blogu Papero amo a tvořila je Olinka


a na druhé přání jsme uplatnila 20.podmínku - rozeta z sc.cz


Paříž 3.díl

11. června 2013 v 7:26 |  Paříž 1.5. - 5.5.2013
PAŘÍŽ 3.díl

4.6.2013 je krásná, sluncem prosvětlená sobota. Náš poslední den v Paříži. Brzo ráno balíme věci do kufru, jedeme na snídani a v osm čekáme na bus, který nás poveze přímo k Eiffelovce. Je to pro mě hodně vzrušující, páč na Eiffelovku se strašně těším, ale i zároveň bojím. Přeci jen je to už nějaká výška a s těma já vážně nejsem kamarád.
Můj cíl je 1.patro………328schodů.
Je půl deváté a mi čekáme ve frontě, trochu fouká a Kikči je chladno. Koukáme kolem sebe jek se prostor pod Eiffelovkou plní lidmi co jsou stejně nedočkavý jako my. Japonští turisté v tom vážně umí chodit, než se člověk naděje stojí pomalu u pokladny a to přijeli o dost později než mi.
Kontrola je zde velmi přísná, dvakrát nám kontrolovali batohy a tašky. Myslím, že je to dobře po tom co se děje ve světě.
Hurá kupujeme lístek a pomalu stoupáme vzhůru.


Když vylezu do prvního patra mám pocit, že už víc nedám. Vstřebávám dojmy a úžasný výhled na Paříž. No a když už jsem zde hlásím těm mojim cácorám " Holky co takhle dát i druhé patro?" Přeci jen to zas tak nebolelo a do druhého patra je to už jen kousek. Kikča nevěřím vlastním uším a po krátkém přemlouvání přeci jen jdeme dál.
No asi jsem to trochu podcenila, po výšlapu dalších schodů se ocitáme ve druhém patře cca 669 schodů a já mám nohy jak z pudingu.
Překonala jsem sama sebe a jsem nadšená. Ten výhled, tak dálka kam až člověk vidí stojí za to.


Nadšeně ukazuji Kristýnce…hele koukni tam je náměstí Trocadéro, tam jsme včera večer stály a dívaly se na rozsvícenou Eiffeloku. Dívej tam vzadu, tam je La Defénce - čtrvť 21.století a vidíš tam je zase basilika Sacre coeur…..a tak bych tam mohla stát ještě dnes a ukazovat kde všude jsme byly a co vše jsme viděly.
Jenže není čas a my holky šikovné šupeme po schodech dolů dělat úžasné fotky s železnou dámou a jak jinak lovit kešky.
Kolem poledne jdeme do přístavu, po cestě kupujeme framcouzskou palačinku s nutelou a banánem. Čekáme na výletní loď, která nás poveze po Seině. Plavba trvá něco málo přes hodinu a moje dojmy jsou takové všelijaké. No aspoň jsem si zde odpočala. Pavča jako správný Čech na palubě lodi vytahuje chleba a paštiku a já jako správná scrap žena zas foťák a dělám si snímky do alba. To by mi totiž nikdo nevěřil. Jak říká můj muž "Klasický pačtikář"



Odpoledne máme volno, naše kroky míří po nábřeží Seiny do Louvru, zastavujeme na mostě zámků, lovíme kešky, kocháme se okolím. Do muzea jako takového nejdeme, Kiki tam byla loni se školou a tak o to moc už nestojí a já ji nechci nechávat samotnou před Louvrem. Jsem spokojená i tak, je to úžasný pocit stát tam, kde se natáčel film Šifra mistra Leonarda. Pózujeme a fotíme.



Pomalu se blíží konec, poslední ohlédnutí, poslední fotka, poslední káva s palačinkou a pak už jen nastoupit do autobusu, projet se po náměstí Bastle a domů.


Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Doufám, že se vám můj výlet líbil stejně jako mě :-)

Paříž 2.díl

3. června 2013 v 11:15 |  Paříž 1.5. - 5.5.2013
PAŘÍŽ 2.díl



Je pátek 3.5.2013 probouzíme se do druhého dne v Paříži. Snídaně v hotelu je vážně čistě francouzská - sladká. Bagety, med, marmeláda, máslo, koláče a někde v koutku je schované i slané máslo. Káva, čaj a pomerančový džus. Po snídani balíme věci a hurá do autobuse, který nás poveze do Versailles.


Paní Lenka nám líčí barvitě historii zámku i parku a já si v duchu pouštím film "Angelika a král"……jo jo, jako malá holka jsem o tom parku snila a dnes se tam podívám. Jsem natěšená na ty zelené koberce, květiny a fontány. Je 9 hodin ráno v parku je jen pár lidí a my si vychutnáváme tu klidnou atmosféru. Lovíme kešky, baštíme dobroty, fotíme a plkáme.
Čas letí a my pomalu jdeme k autobusu, který nás ve 13hodin odváží do La Defénse. Je to úžasné moderní, nákupní a firemní centrum. Kupujeme sýry a jiné dobroty.


K obědu máme koláče a kávu………………zjišťuji, že tady vůbec nemám hlad, je tu tolik věcí, že člověk ani nemá potřebu trávit čas jídlem, ale těším se na Montmartre, kde si dáme rozpečenou bagetu.

V 16 hodin už jsme u Vítězného oblouku a čeká nás 280 schodů a výhled na celou Paříž. Já jako člověk trpící závratí se toho docela bojím, ale co, když už jsem zde tak přece necouvnu….ne. kupuji lístek pro sebe, Kikči vyjednávám dětskou nulu, aby taky měla co do deníku a hurá pomalu vzhůru.

Musím říct, že to stálo za to. Sice je zde, jak říkají u nás meteorologové, "kouřmo", ale i tak je vidět daleko, předaleko.
Jo a věděli jste, že Vítězný oblouk byl postaven roku 1836 na počest Napoleonova vítězství v bitvě tří císařů? Jestli ne, tak si z toho nic nedělejte, já taky ne. No člověk přeci nemůže vědět vše.

Necháváme autobus odpočívat, kupujeme lístky a hurá do Pařížského metra. Našim cílem je modrá linka číslo 2 a zastávka Pigalle. Jsme na Montmartru, v ulici, která je plná sex shopů a hlavně zde stojí Moulin Rouge. Pokračujeme dále až na samý vrchol, kde je basilika Sacré-Coeur. Je tu nádherně, je podvečer, všude tu jsou lidé mladí, staří. Jen tak tu sedí na schodech či trávě a čekají na západ slunce. Procházíme se uličkama, nakoukneme i na náměstí malířů, kupujeme panniny a kuřetem, pečenou bagetu se šunkou a sýrem a nasáváme atmosféru večerní Paříže.




Kolem půl deséte jsme na cestě na náměstí Trocadero a obdivujeme osvětlenou Eiffelovu věž. Ve 22 hodin začíná světelná šou.
Lehce po půlnoci uleháme do pelíšku a je nám dobře.

Kam dál